Proč jsem tu nebyla - Ne že by mě blog poslední dobou nebavil, dobře, možná ne tolik, ale tu výmluvu na bakalářku státnice a přijímačky musí za svůj život použít snad každý studující bloger. Takže je to tak - úspěšně jsem dokončila bakalářské studium a jupí - dostala jsem se i na magisterské. Druhým důvodem je fakt, že jsem skutečně neměla absolutně o čem psát a to je pak hodně blbý a hodně vidět, když píšete něco na sílu a to něco je doprovázeno fotkou snídaně, fotkou toaletního stolku (ten stejně nemám), fotkou učení a fotkou stojanu na šaty. Nic jiného se ani fotit nedá, když je člověk furt zalezlý doma. To byla jen takový úvod, vsuvka, prostě malé vysvětlení, ale já chtěla psát o Vršovicích ....
Cestovatelská vášeň - Hrozně ráda poznávám nová místa (kdo mě zná, tak ví, že tím myslím hlavně kavárny). Ze všeho nejraději mám cestování. Miluju ty okamžiky, kdy už se začíná plánovat, kdy mi dojde, že všechny ty kavárny nemůžu stihnout, kdy se modlim, aby ty lístky na autobus byly opravdu na mailu, kdy googluju na všech blozích jaké památky nevynechat, nebo kdy sjíždím instagram, aby mi neunikla ani jedna kavárna (ano, ty už jsem zmiňovala, ale těch taky nikdy není dost). Prostě miluju se na něco těšit. A když není žádná možnost někam vycestovat, tak se musím utěšit alespoň malými výlety!
Konečně Vršovice - Jako výlet beru i prozkoumávání nejrůznějších míst Prahy, mého rodného města. Protože neznám snad ani jednoho rodilého Pražáka, který by ji znal celou. Jelikož posledních několik měsíců bydlím na pomezí Vinohrad a Žižkova, tak jsem se rozhodla, že si musím prolézt i nedaleké Vršovice. S přítelem jsme si tedy vyhradili jedno odpoledne a šlo se z kopce (z Vinohrad do Vršovic). Jako první jsme si chtěli dát odpolední kávu v CoffeeHousu. Jenže to bychom si ten výlet nesměli naplánovat na pondělí mezi víkendem a dvěma státními svátky - zavřeno. Další možností bylo Café v Lese. Scénář se opakoval, opět jsme viděli akorát zatáhnutou roletu. Já už propadala panice, on mě utěšoval, že jsem to měla opravdu hezky vymyšlené. Naštěstí bylo otevřeno alespoň v Café Sladkovský. Takže jsme si konečně dali kávu a co víc, byla to káva naprosto výborná. Jelikož jsme měli hlad a čekala nás ještě procházka a kino, tak jsme si objednali ještě tousty a ty byly také super.
Plní jsme se odvalili ke Kinu Pilotů, kde jsme si chtěli koupit lístky na večerní promítání. To by ale nesmělo být to prokleté pondělí - opět bylo zavřeno a to měla pokladna otevírat před dvěma hodinama. Rozhodli jsme se tedy jít se projít a večer to risknout. Původně byla v plánu Grébovka, ale času už nám tolik nezbývalo a tak jsme se jen prošli po okolí. Fakt je to tam moc hezký! Když jsme se pak v sedm vrátili před kino, tak se nám dost ulevilo - koupili jsme si lístky, kafe, pití a hurá do mini kinosálu. Jen výběr filmu nebyl úplně nejlepší. James White je drama a na nás asi až moc velké. Takže za sebe spíše nedoporučuji. Tedy ne že by se na to nedalo koukat, ale nijak mě to nenadchlo. Po filmu se nám ještě nechtělo domů a po cestě jsme si všimli baru Zenit, u kterého nás zaujalo venkovní sezení, takže jsme si dali jedno a šli jsme .... pro velký úspěch opět do Café Sladkovský!
Abych dokončila chvalozpěv na tento podnik - jděte tam! Jděte tam odpoledne na kafe i večer na pivo a tapas - stejně jako my. Totiž tapas tam mají úplně super a navíc je to fakt skvělá varianta malýho jídla k pivu, když se nechcete naprásknout. My si dali vinné závitky a lilkovou pomazánku a oboje bylo skvělý. Interiér rozhodně není podle třetí vlny kavárenské, a má tak své osobité kouzlo. Navíc tam byl i výborný personál, hned si všimli, že nekouříme a jakmile se uvolnilo místo v nekuřácké části, přišli nám říct a přesunuli nás. Takže ano, nejvíc pěju ódy a nejvíc tam chci zase!
fotky: jeho & moje
Post a Comment
Děkuji za komentář!