Proč děkuji za chyby

Dnes jsem opět o rok starší a tak se přibližně týden nad tou uplynulou dobou od posledních narozenin zamýšlím. S čistým svědomím mohu říct, že to byl pro mě zatím rok nejzásadnější a plný těch největších změn. Trochu se ale obávám nebo se možná těším, že ten další rok by mohl být ještě podstatnější. Článek na téma, proč je dobré děkovat za chyby jsem chtěla napsat už před měsíce. Není to ale ten typ článku, kdy si prostě jen sednete a za deset minut by byl na světě. Proto mi to trvalo podstatně déle a musela jsem si získat i určitý nadhled nad událostmi posledních měsíců. A bilancování před mými narozeninami se s tím moc hezky spojilo a tak konečně může tento článek vzniknout.

Nemám v úmyslu se až příliš rozepisovat, ale je důležité, abychom si to všichni uvědomovali. Chybovat je lidské a je potřebné k tomu, aby se člověk mohl posouvat dál. Pokud neuděláme chybu, nikdy nás nenapadne něco změnit a tím případně i zlepšit. Jasně, můžeme něco změnit a bude to jen další chyba, ale i tímto násobným chybováním jednou najdeme tu správnou cestu.

Často se stává, že lidé žijí v něčem, co jim nevyhovuje. Chodí do práce, která je naprosto vyčerpává, žijí ve vztahu, který už vyčpěl nebo se baví s kamarádem, se kterým sice už nemají nic společného, ale je to přeci kamarád z dětství. Můžou to být ale i mnohem menší prkotiny. Na takových věcech je velmi obtížné něco změnit, ale jde to. Všichni víme, že to jde a dokonce i jak to jde. Jen jsme často pohodlní tento krok udělat, protože to většinou znamená spoustu energie tu nově vzniklou situaci řešit. A je to tak. Nikdy to nebude snadné, ale nikdy se nedostaneme jinam, když budeme stát na místě a nikdy nedosáhneme toho, o co se ani nepokusíme. 

Riskantní kroky a tím i případné chyby prostě musíme dělat, abychom se posunuli dál. Nemá cenu se srovnávat s ostatními, každý jdeme úplně jinou cestou a jen na nás záleží, kam nás zavede. Nejhorší je ale nechávat se jen unést proudem. Ostatní nás budou soudit tak jako tak.

Já sama jsem udělala spoustu chyb, ale nelituji. Právě proto, že všechny tyhle chyby vedly k dalším nezbytným krokům, které můj život posunuly úplně jiným směrem, ale cítím, že je to tak dobře. Také mi pomohly uvědomit si, že je nezbytné nepodléhat příliš jiným lidem. Ti totiž ze života odejdou, ani se nenadějete a co pak. Dělejte proto co baví vás samotné a co chcete vy sami. Není to sice jednoduché, ztratila jsem mnoho lidí a i pohodlí, ale o tom život není. Na závěr bych už jen napsala pár mých oblíbených motivačních citátů. "We only regret things, we didn't do." "Life is too short to be waiting for somebody to act right." "If it's still in your mind, it is worth taking the risk." "Don't let the bastards get you down."