Diary | 11.10.2015 | Cvičení, Vyšehrad, Starbucks a dekorace

Musím říct, že být sama není až tak špatné jak by se mohlo zdát a to i za předpokladu, že není léto a neláká vás neustále někdo ven. Zorganizovat si celý den podle sebe se mi nepodařilo už pěkně dlouho a tak jsem si to včera opravdu užila. Rozhodně jsem věděla, že si chci zacvičit, odpoledne vyrazit někam na procházku a na kávu a po cestě si někde utrhnout suchou větev a použít jí jako dekoraci do malé vázičky. Všechno jsem si postupně odškrtla a večer jsem měla opravdu dobrý pocit z krásného podzimního dne. Také mě teď mnohem víc baví focení a potažmo mám i větší chuť blogovat naplno. A jelikož odmítám sedět doma, tak snad bude i víc příležitostí něco fotit. 

Chvíli po snídani mě čekalo cvičení s Kaylou, které mi dává zabrat, ale hrozně mě baví. Hlavní výhodou je to, že je každý workout jiný a že tempo si člověk stanoví sám podle svých možností. Jen je dobré se připravit, že druhý den budete Kaylu nejspíš nenávidět!

Nedávno jsem byla nakupovat a pořídila jsem si hned dvě nové sukně v podzimních barvách. Možná je to trochu zvláštní, ale já prostě miluju černou v létě a po zbytek roku zařazuji více barev. Má to někdo taky tak? Samozřejmě jsem si hned jednu sukni musela vzít a po cestě jsem toho trochu litovala, protože mi byla opravdu zima! Ale na Vyšehradě bylo ten den úplně nádherně a tak jsem stejně byla spokojená.

K Vyšehradu mám velmi nostalgický vztah. Byla jsem tu na svém první opravdové schůzce s klukem a několik let jsem kousek odsud bydlela. Mám tam spoustu oblíbených míst a vždy když tam jdu, tak se mi vybavují všechny ty vzpomínky na období dospívání.

Přišlo mi hrozně hezký, jak jsem potkávala rodiny s pytli, do kterých sbírali kaštany.

Po cestě domů jsem dostala hroznou chuť na Pumpkin Spiced Latté, prostě mě ta podzimní nálada nějak skolila. Do té doby jsem ho měla jen dvakrát a vždy se nějak stalo, že jsem si do něj objednala ještě jeden shot espressa navíc. Tentokrát jsem si dala klasickou porci a přišlo mi to strašně sladký! Nicméně jsem si během usrkávání plánovala další dny a začetla se do skvělé knížky - Norské dřevo, takže mi to ani až tak nevadilo.

Po cestě domů jsem si připadala jako Popelka, protože když jsem se blížila ke stromu, ze kterého jsem si chtěla utrhnout větvičku, tak mi takhle spadla přímo na hlavu a bylo jasno :)

Líbí se vám takový článek? Mě totiž jeho psaní moc bavilo a klidně bych Diary přidávala pravidelně.